Kondenzační kotel s topnou vodou na pětasedmdesát stupňů může přestat kondenzovat, pokud mu zpátečka zůstane nad rosným bodem spalin – a pak sezona pojede bez bonusu z latentního tepla. V jednom domě účet stoupl o deset procent, protože „kondenzační úspora odtekla komínem a voda se chovala jak z varné konvice“. Z výstupu pětasedmdesát ještě neplyne konec kondenzace. Plyne z toho jen riziko, že zpátečka je nad rosným bodem.

Rosný bod spalin leží kolem padesáti až pětapadesáti stupňů

Podle TZB-info je ideální rosný bod spalin bez přebytku vzduchu asi 57 °C, reálně při přebytku vzduchu kolem 50 až 55 °C. Teplo z úplné kondenzace přináší jedenáct procent výhřevnosti zemního plynu. Viessmann uvádí, že kondenzační režim funguje při vratné vodě přibližně do 55 °C. Nad rosným bodem kotel nejede s tímto bonusem a spaliny odcházejí teplé.

Výstup na pětasedmdesát není sám o sobě selhání

Kritická je teplota zpátečky, která vstupuje do výměníku. Pokud vyjde topná voda na 75 °C a vrátí se třeba jen na 60 °C, spaliny nesrazí páru a kondenzace vypadne. Systém může jezdit s vysokým výstupem, pokud diferenciál zajistí studenou zpátečku – třeba skrz velkou plochu podlahového topení nebo vhodně dimenzované otopné plochy.

Sezona bez latentního tepla znamená vyšší spotřebu

V onom domě s účtem vyšším o deset procent šla zpátečka nad šedesát stupňů, takže kotel pracoval jen s citelným teplem a bonus z kondenzace zmizel. Ekvitermní křivka přitom běžela podle venkovní teploty, jenže sklon byl příliš strmý a radiátory hlásily příliš horko. Stačilo snížit výstupní teplotu tak, aby zpátečka klesla pod padesát pět stupňů, a kondenzace se vrátila.

Kondenzační kotel není investice do komína, ale do zpátečky pod rosným bodem – jinak sezona pojede s plynem navíc a žádnou úsporou.